Kytice z pověsti národních

Kytice z pověstí národních obsahovala ve vydání roku 1853 celkem 12 balad.
Teprve ve druhém vydání z r.1861 k nim přibyla ještě "Lilie". Nejstarší baladou byla "Polednice", započatá už r.1833. Kytice tedy podávala výběr z Erbenovy básnické tvorby bezmála dvaceti let, od studentského mládí až do zralého věku čtyřicátníka.
Přesto má celá sbírka jednotný ráz. Nositelem této jednoty se stala právě balada. "Kytice" tak vlastně typizovala v české literatuře představu baladična.
Baladičnost "Kytice" podtrhuje i povaha času v něm. Není časem historickým, pociťovaným jako neustálý lineární průběh lidských dějin nebo postupné narůstání příběhu. Čas zde je pouhým uplýváním, kterým v lidském světě nic nenarůstá, nijak se nedotýká podstaty skutečnosti, jeho vlastností je stálost a neproměnnost přírodního řádu.

Erben v "Kytici" tematicky oživoval převážně národní pověsti, opřené o lidovou slovesnost. Její ideově filosofický základ je shodný s romantickou filosofií – celý svět a lidské konání se mění v mýtus, ve kterém vládne zákon neodvratného Osudu, proti kterému se člověk nadarmo vzpírá, v konfliktu s vyššími, nadpřirozenými silami vždycky podlehne. Ale člověk odevzdaný do vůle osudu se nemusí ničeho bát, protože nade vším vládne vyšší spravedlnost.

Každá z balad zachycuje význačný příběh ze života, vyjadřující v symbolech osudové drama lidí. Za jakýmkoli proviněním nutně následuje trest, často až neúměrný bezděčné vině.
Každá balada se vyznačuje dějově dramatickým spádem a četnými dialogy, na malbu prostředí stačí obvykle jen několik sugestivních detailů. Jednající postavy jsou načrtnuty jen úsporně a jen několika výraznými rysy.